Hráz
Třeboňská country skupina Hráz vznikla v roce 1980. Byla to náhoda. Pár kamarádů z pionýrského oddílu hrálo u ohňů, až někoho napadlo, že by se tomu mohla dát nějaká podoba. A tak to začalo. První název skupiny byl "Country Schramell", ale protože nám nebyl doporučen při účasti na oblastním kole Porty, ihned jsme se přejmenovali vtipně na "Šťovík". Pochopitelně jsme hráli písničky Zelenáčů a Plavců a pomalu jsme začali přebírat i nové skupiny z rádia. Styl tedy country, občas folk a později jsme se snažili i o bluegrass. Vše vysoce amatérsky. Také naši fandové byli hlavně kamarádi a děti z oddílu. Netrvalo dlouho a objevila se vlastní tvorba. Dvorním skladatelem Šťovíku byl PAVEL ŽAMPACH. Ten si delší dobu skládal písničky pro sebe a teď měl příležitost je upravit pro kapelu. V této době jsme měli legendární sestavu.
Petr Žampach - kytara, harmonika, zpěv
Karel Petržala - dvanáctistrunná kytara, zpěv
Pavel Barnáš - basa, zpěv
Jirka Kubička - mandolína, bubínky
Magda Heřmanová - housle, zpěv
Studia na vysokých školách nám časem sáhla do sestavy a došlo na první změny. Ta největší a základní: odešel Pavel Žampach a na jeho místobanjisty přišel jeho bratranec MILAN RŮŽIČKA - banjo, harmonika, zpěv. Tím přišel do kapely ohromný tahoun a neúnavný zpěvák, také ale věčný rebel a improvizátor, který mnohdy kapelu dovedl i do úzkých. To už byla doba, kdy jsme nesli ryze třeboňský název HRÁZ.
Co se týče našich úspěchů na Portách, tak to nestojí ani za řeč. Kromě 1. místa v divácké soutěži v Jindřichově Hradci, které nám dodatečně bylo odebráno s vysvětlením, že si diváci spletli hlasovací sklenice a místo skupině Mlask dávali hlasy Hrázi. Tím naše působení na Portách definitivně skončilo. A tak bude lepší, když se zmíním o lidech, kteří se v našich řadách objevili. Bylo jich dost.
Pavel Barnáš odešel a hudba se mu stala životní družkou a živitelkou, prostě se stal hudebním profesionálem. Dnes též úspěšným organizátorem hudebního festivalu "OKOLO TŘEBONĚ". Na jeho místo přišel TONDA HOSNÉDL a jelo se dál. Objevila se i druhá zpěvačka EVA BOROVANSKÁ a s ní i druhé housle, ale hlavně možnost vícehlasů. Přišly první večery pořádané v DDM pro nejbližší kamarády a později pár pokusů v městském divadle. Tam jsme si pozvali kamarády z Mlasku, ale také Ztuhu , Třeboňské pištce a nebo i budějovické Nezmary. Objevily se i první country bály.
Přišla další tvář do naší kapely MARTIN PRŮCHA na bubínky a rytmické nástroje. Vedle něj přišli do kapely i další mlaďasové. PETR TETÍK přebral housle po děvčatech, která se pomalu z kapely vytrácela. Přišla další změna, u bubínků se objevil OTA MORAVEC. Tito mladí hráči však dlouho nevydrželi a přinesli do kapely krizi. A tak došlo k dalším zásadním změnám. Mládež odešla a u basy se objevil člověk, který na ní nikdy nehrál, ale později se vyrovnával všem profíkům, a sice VÍŤA ZAVADIL (později Piket, Grass Band, Druhá míza Vojty Zíchy, atd.). Přinesl i pěkný hlas a dokonce i složil nějakou tu písničku. A byla tu další osobnost ROMAN FREJLACH. Instrumentalista jakého Hráz neměla a mít asi nebude, ale je pravda, že svůj talent vyloženě nechtěl prodat. Toto období bylo pro Hráz velice tvůrčí, dělalo se hodně nových písniček a na vyšší úrovni. No a protože se říká, že se ženskou je to těžké a bez ještě těžší, dali jsme na místní školy inzerát, že hledáme zpěvačku. A ejhle, přihlásila se MARKÉTA VOTÁPKOVÁ (dnes Šírková) i s klavírem.
No a nakonec se objevilo další mlaďounké děvče JIŘINKA ŠTÍCHOVÁ (dnes Poláková), a ta si přinesla nejen hezký hlas, ale i housle a flétny. Těm jsme se dost dlouho bránili, abychom nepadli do folkového průměru, ale časem jsme byli přeci jenom přesvědčeni, že i do country se flétny někdy hodí. To bylo období pohody, klidu, tvořivosti a nové chutě hrát. Takže upřesněme si složení.
Karel Petržala - kytara, zpěv
Milan Růžička - banjo, harmonika, zpěv
Víťa Zavadil - basa, zpěv
Jiřinka Štíchova - housle, flétny, zpěv
Markéta Votápková - klavír, zpěv
Byla to opravdu pohoda. V té době první čtyři, hostovali v budějovické kapele Piket a vydrželi tam skoro dva roky. Trochu jiná hudba, jiný život, zkušenosti. V každém případě dobře, že jsme ty roky v Piketu prožili. Ale i na Hráz se blížila pohroma. Na odchodu byl Víťa do jiné kapely a bez naděje na hraní v Hrázi a Jiřka měla namířeno do Německa vylepšit jazyk a vydělat nějakou tu korunu. Tenhle fakt nás natolik semknul na posledních pár měsíců, že jsme se rozhodli si na památku natočit demo kazetu. Věnovali jsme se jí velice intenzivně. Na závěr jsme odjeli skoro na týden na Lipno, a tam udělali poslední podobu kazety. Pak přišly 2 dny u Franty Kropíka, který nám natočil naše dílko. Výsledek pro nás byl přímo úžasný. Byl to vrchol naší práce.
